Zavedení trestní odpovědnosti právnických osob
Dne 13.11.2015 byl v Národní radě Slovenské republiky schválen zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „Zákon“), který má nabýt účinnosti dne 1.7.2016. Zákon byl vypracován jednak na základě Plánu legislativních úkolů vlády Slovenské republiky na rok 2013, tak i na základě usnesení vlády týkajícího se zajištění plnění doporučení OECD pro úplatkářství v mezinárodních obchodních transakcích pro Slovenskou republiku, usnesení vlády k Akčnímu plánu boje proti daňovým podvodem na roky 2012 až 2016 a.i. Zákon upravuje základy trestní odpovědnosti právnických osob, druhy trestů ukládaných právnickým osobám a postup orgánů činných v trestním řízení a soudů v trestním řízení proti právnickým osobám.
Zákon nepředstavuje první iniciativu řešení problematiky zavedení trestní odpovědnosti právnických osob. Její řešení bylo navrhováno již v rámci rekodifikace trestního práva v roku 2005 a také v rámci samostatných zákonů v letech 2006 a 2007 ; k jejímu schválení však nedošlo ani při jednom z těchto pokusů. Trestní odpovědnost právnických osob byla do právního řádu Slovenské republiky zavedena až v roce 2010, i když v nepřímé formě tzv. pseudo trestní odpovědnosti. Jde o model, podle kterého trestněprávní odpovědnost právnických osob není formálně-právně vyjádřena, a trestně odpovědné jsou jen fyzické osob, které jednají jménem právnické osoby, zákon ale zároveň umožňuje uložit právnickým osobám některé trestněprávní sankce, které nejsou definovány jako tresty, nýbrž jako ochranné opatření. Právnické osobě se tudíž tyto ochranné opatření ukládají ne jako důsledek spáchání trestného činu, ale v zájmu ochrany společnosti před trestnými činy. Takové ochranné opatření jsou zabrání peněžité částky a zabrání majetku. Podle dosud shromážděných statistických údajů však tyto ochranné opatření nebyly uloženy ani v jednom případě. Zmíněný koncept zavedla z členských států Evropské unie (dále jen „EU“) jenom Slovenská republika po vzore Španělska, které nicméně v roce 2010 od tohoto konceptu ustoupilo. Ostatní členské státy EU ukládají právnickým osobám v trestním řízení tresty nebo ochranné opatření v podobě trestních důsledků trestného činu spáchaného fyzickou osobou jednající za právnickou osobu formou přičítání právnické osobě. Jedinou výjimkou je Spolková republika Německo, ve které jsou právnické osoby sankcionovány normami správního práva trestního, kde o sankci v prvním stupni rozhoduje správní orgán a v odvolacím řízení soud.
Jak uvádí důvodová zpráva k Zákonu, samotná podstata trestní odpovědnosti právnických osob narušuje zásady kontinentálního modelu trestního práva, zejména s ohledem na dosavadní přísně individuální charakter trestní odpovědnosti ( t.j. její vnímání jako odpovědnosti fyzické osoby). Na druhé straně je však zapotřebí přizpůsobit se aktuálním vývojovým trendům, souvisejících se společenskými, ekonomickými a politickými změnami. Tyto trendy si vyžadují nejenom reakci státu, ale jsou často projevem vůle určitého mezinárodního společenstva. Povinnost sankcionovat právnické osoby, pokud došlo k spáchání trestného činu v souvislosti s jejich činností, plyne Slovenské republice z celé řady mezinárodních a nadnárodních závazků (mezi mnohými uvedeme zejména Úmluvu OECD o boji s podplácením veřejných činitelů v mezinárodních obchodních transakcích).
Zákon uvádí taxativní výčet trestných činů upravených ve zvláštní části zákona č. 300/2005 Z.z. Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Trestní zákon“), při kterých dochází ke vzniku trestní odpovědnosti právnické osoby, pokud dojde k jejich spáchání způsobem určeným Zákonem. Jde o poměrně širokou škálu trestných činů ze všech hlav Trestního zákona:
a) z trestných činů proti životu a zdraví je to například nedovolená výroba omamných a psychotropních látek, jedů anebo prekurzorů, jejich přechovávání a obchodování s nimi;
b) z trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti uvedeme obchodování s lidmi;
c) z trestných činů proti majetku je to legalizace příjmů z trestné činnosti, lichva, neoprávněné zaměstnávání a.i.;
d) jednou z nejpočetnějších skupin jsou trestné činy hospodářské (např. poškozování spotřebitele, padělání, pozměňování a neoprávněná výroba peněz a cenných papírů nebo daňové trestné činy);
e) z trestných činů obecně nebezpečných a proti životnímu prostředí je to např. nedovolené ozbrojování a obchodování se zbraněmi, ohrožení a poškození životního prostředí;
f) z trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných zejména trestné činy korupce a různé jiné.
Co se týče podmínek vyvození trestní odpovědnosti vůči právnické osobě, trestný čin se ve smyslu Zákona považuje za spáchaný právnickou osobou, pokud je spáchaný v její prospěch, v jejím jméně, v rámci její činnosti anebo její prostřednictvím, pokud jednal (i) statutární orgán anebo člen statutárního orgánu, (ii) ten, kdo vykonává kontrolní činnost anebo dohled v rámci právnické osoby anebo (iii) jiná osoba, která je oprávněna zastupovat právnickou osobu anebo za ní rozhodovat. Trestný čin se považuje za spáchaný právnickou osobou i tehdy, pokud některá z výše uvedených osob nedostatečným dohledem anebo kontrolou umožnila spáchat trestný čin osobou, která jednala v rámci oprávnění jí svěřených právnickou osobou. Pro vyvození trestní odpovědnosti právnické osoby se nebude vyžadovat vyvození trestní odpovědnosti fyzické osoby, a současně se upravuje, že trestní odpovědnost právnické osoby nezanikne ani vyhlášením konkurzu, vstupem do likvidace, jejím zrušením anebo zavedením nucené správy. Trestní odpovědnost ve smyslu Zákona je ovšem vyloučena ve vztahu k státu, státním a samosprávným orgánům.
Právnickým osobám pochopitelně nebude možné uložit všechny druhy trestů, které Trestní zákon stanovuje pro fyzické osoby. Pro kategorii právnických osob byly taktéž zavedeny nové, specifické druhy trestů. V úvahu přichází trest zrušení právnické osoby, propadnutí majetku anebo věci, peněžitý trest, trest zákazu činnosti, zákazu přijímat dotace anebo subvence, zákazu přijímat pomoc poskytovanou z fondů EU, zákazu účasti ve veřejných zakázkách, anebo zveřejnění odsuzujícího rozsudku. Při ukládání trestu soud přihlédne i na takové aspekty, jakými jsou zajištění co nejmenšího vlivu na zaměstnance právnické osoby, nebo právem chráněné zájmy jejích věřitelů.
V důsledku změn, které Zákon přináší, došlo zároveň k nezbytné novelizaci značného počtu souvisejících zákonů. Kromě příslušných trestněprávních předpisů (Trestní zákon, Trestní řád a.i.) jsou to rovněž zákony, které upravují úřední evidenci, zápisem do které právnické osoby vznikají (obchodní rejstřík), a to pokud jde o rozšíření údajů evidovaných o právnických osobách, o uložené tresty a ochranné opatření. Dále se jedná o zákony, které regulují vydávání povolení, licencí, nebo oprávnění na výkon různých specializovaných činností, kde je předpokladem udělení povolení prokázání bezúhonnosti. Dosud bylo nezbytné, aby podmínku bezúhonnosti splnil statutární orgán jako subjekt oprávněný jednat za právnickou osobu, případně členové jejích dozorčích orgánů. Tento koncept zůstane ponechán, nicméně se rozšíří o podmínku bezúhonnosti i pro samotnou právnickou osobu, která žádá o vydání daného povolení.