Vybrané otázky podnikání v energetickém odvětví v oblasti obnovitelných zdrojů energie

Přijetí nahoře uvedených předpisů představuje omeškanou transpozici tzv. třetího energetického balíčku směrnic EÚ,[1] kterého cílem je, inter alia, liberalizace trhu s elektřinou a plynem a posilnění ochrany spotřebitele v tomto úseku.

Tento článek si klade za úkol nastínit současný právní rámec podnikání v oblasti výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů energie v Slovenské republice ve spojení se stručnou analýzou některých souvisejících změn, které přinesl zejména nový Zákon o energetice.

PODMÍNKY PRO PODNIKÁNÍ V ENERGETICE V OBLASTI OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ

Definice podnikání v energetice zůstává v porovnání s Předchozím zákonem o energetice stejná. Zákon o energetice taxativně vyjmenovává činnosti, které jsou podnikáním v energetice, přičemž taktéž taxativně vyjmenovává činnosti, které podnikáním v energetice nejsou:[2]

Podnikáním v energetice se rozumí, inter alia, výroba, přenos, distribuce a dodávka elektřiny.

Podnikáním v energetice není:

1. výroba elektřiny resp. distribuce elektřiny výlučně pro vlastní spotřebu;
2. dodávka elektřiny včetně zajištění přenosu elektřiny, distribuce elektřiny a ostatních služeb spojených s dodávkou elektřiny pro jiné osoby za nákupní ceny bez dalšího zvýšení, přičemž nákupní cena zahrnuje také složky ceny za přenos resp. distribuci elektřiny a ostatní služby spojené s dodávkou elektřiny; a
3. (porovnání s Předchozím zákonem o energetice Zákon o energetice rozšířil negativní definici podnikání v energetice o tuto výjimku (iii)) výroba elektřiny v malém zdroji výrobcem, pokud si neuplatňuje podporu doplatkem[3] a který je zároveň odběratelem elektřiny v domácnosti a jeho ročná výroba elektřiny nepřesáhne 1,5 násobek 12-měsíční skutečné spotřeby odběrného místa.[4]

Na osoby vykonávající činnosti pod (i), (ii) a (iii) se vztahuje oznamovací povinnost ve vztahu k Úřadu pro regulaci síťových odvětví (dále jen „Úřad“) ve lhůtě 30 dní od zahájení, změny anebo ukončení vykonávaní této činnosti.

[1] V souvislosti s elektrickou energií jde zejména o transpozici směrnice EP a Rady 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, kterou se zrušuje směrnice 2003/54/ES.
[2] Celou definici podnikání v energetice zakotvuje Zákon o energetice v ust. § 4 odst. 1.
[3] Podle ust. § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2009 Z.z. o podpoře obnovitelných zdrojů energie a o změně a doplnění některých zákonů.

Ustanovení § 4 ods.2 a 4 Zákona o energetice.

Bez ohledu na výše uvedené, Zákon o energetice zpřesnil, že dodávka elektřiny koncovým odběratelům elektřiny připojeným do místní distribuční soustavy se považuje za podnikání v energetice.

Podnikat v energetice je možné na základě:

a) povolení na podnikání v energetice (dále jen „povolení“), které po splnění stanovených podmínek vydává Úřad.

Povolení je možné vydat na jednu anebo vícero činností. Z hlediska doby platnosti povolení Zákon o energetice preferuje vydávání povolení na dobu neurčitou, pokud žadatel nežádá jinak.

Zákon o energetice zjednodušil proces vydávání povolení v případě žadatelů o vydání povolení na dodávku elektřiny na území SR, pokud žadatelem o toto povolení je osoba s trvalým pobytem/sídlem na území státu, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „DEHP“) a má vydáno oprávnění dodávat elektřinu podle práva státu, který je smluvní stranou DEHP (t.j. státu trvalého pobytu/sídla žadatele anebo jiného smluvního státu DEHP[1]). Tento žadatel doloží k žádosti o vydání povolení jen úředně přeložený doklad o oprávnění dodávat elektřinu, neprokazuje jiné podmínky pro vydání povolení vyžadované Zákonem o energetice.

b) potvrzení o splnění oznamovací povinnosti, v případech, kdy se nevyžaduje vydání povolení, t.j. v případě výroby a dodávky elektřiny zařízeními na výrobu elektřiny s celkovým instalovaným výkonem do 1 MW včetně.

Výše uvedená výjimka z povinnosti žádat povolení platila i podle Předchozího zákona o energetice, avšak za stejných podmínek byla speciálně ustanovena také zákonem č. 309/2009 Z.z. o podpoře obnovitelných zdrojů energie a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „Zákon o podpoře obnovitelných zdrojů“) pro výrobu a dodávku elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie výrobním zařízením s celkovým instalovaným výkonem do 1 MW. Z praktického hlediska šlo o duplicitní vyjádření té samé výjimky a pravděpodobně z tohoto důvodu bylo toto ustanovení z nového Zákona o energetice vypuštěno. Současné ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) Zákona o Energetice zahrnuje i výrobu a dodávku elektřiny vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie.

Osoby, které vykonávají podnikatelskou činnost, na kterou není potřebné žádat o povolení, jsou povinny oznámit Úřadu začátek, změnu a ukončení vykonávání této činnosti do 30 dní. Úřad vydá potvrzení o splnění oznamovací povinnosti do 30 dní ode dne podání příslušného oznámení.

VÝSTAVBA ENERGETICKÉHO ZAŘÍZENÍ

Zákon o energetice stanovuje obecné pravidlo o možnosti stavět energetické zařízení výlučně na základě osvědčení na výstavbu energetického zařízení[2] (dále jen „osvědčení“)

vydaného Ministerstvem hospodářství SR (dále jen „Ministerstvo“). Uvedené platí i tehdy, pokud osoba, která má v úmyslu stavět energetické zařízení vykonává činnost, která není podnikáním v energetice (viď výše v textu).

[1] Vzhledem ke svobodě usazování se v EU, nemusí jít nezbytně o stát trvalého pobytu/ sídla žadatele (Důvodová zpráva k Zákonu o energetice, str. 14.).

[2]Předchozí zákon o energetice používal pojem „osvědčení o souladu investičního záměru s dlouhodobou koncepcí energetické politiky“.
Vydání osvědčení se nevyžaduje v případě výstavby energetického zařízení určeného ke:

1. výrobě elektřiny ze sluneční energie umístněného na střešní konstrukci anebo obvodovém plášti jedné budovy spojené se zemí pevným základem evidované v katastru nemovitostí s celkovým instalovaným výkonem do 100kW včetně a zároveň jde o výstavbu prvního energetického zařízení na výrobu elektřiny ze sluneční energie na střešní konstrukci anebo obvodovém plášti takové budovy.

Nový Zákon o energetice zpřesňuje podmínky ve vztahu k výše uvedené výjimce, jelikož Předchozí zákon o energetice stanovoval nahoře uvedenou výjimku pro energetické zařízení určené k výrobě elektřiny ze sluneční energie s celkovým instalovaným výkonem do 100 kW, umístněného jen na „budově“.

Nové znění uvedené výjimky bylo pravděpodobně sjednocené s ust. § 3 ods. 8 Zákona o podpoře obnovitelných zdrojů, který vyžaduje stejné atributy energetického zařízení k získání podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů ve formě doplatku.[1]

Pojem „budova“ však není v slovenském právním řádu nikde definován. Jeho vymezení možno vyabstrahovat z definice pozemní stavby ve smyslu § 43a odst. 2 stavebního zákona[2]: „Pozemní stavby jsou prostorově soustředěné zastřešené budovy včetně podzemních prostor, které jsou stavebnětechnický vhodné a určené k ochraně lidí, zvířat anebo věcí; nemusí mít zdi, ale musí mít střechu. Podle účelu se člení na bytové budovy a nebytové budovy.“

Z citovaného ustanovení vyplývá, že budova je pozemní stavba, která nemusí mít zdi, avšak musí mít střechu a je určena k ochraně lidí, zvířat anebo věcí.

Zákon o energetice vyžaduje, aby budova, na které bude umístněné energetické zařízení využívající sluneční energii, byla pro účely výše uvedené výjimky ve smyslu tohoto bodu 1. spojena se zemí pevným základem. Ve smyslu ust. § 43 stavebního zákona je spojení pevným základem jen jedním z typů pevného spojení se zemí, co znamená, že jiné pevné spojení se zemí by nezakládalo výše stanovenou výjimku z povinnosti žádat o vydání osvědčení.

Budova, na které bude umístněné takové energetické zařízení, musí být evidována v katastru nemovitostí.

2. výrobu elektřiny s celkovým instalovaným výkonem do 1MW včetně, které využívá jiný primární energetický zdroj, než je sluneční energie (t.j. včetně ostatních obnovitelných zdrojů energie).

Ke zvýšení celkového instalovaného výkonu nad výše uvedené maximální limity (t.j. 100kW a 1MW) se už ve smyslu Zákona o energetice vyžaduje vydání osvědčení.

[1] Ust. § 3 odst. 8 ve spojení s § 3 odst. 1 písm. c) Zákona o podpoře obnovitelných zdrojů.

[2]Zákon č. 50/1976 Zb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů.

V případech, kdy se vydání osvědčení vyžaduje, Ministerstvo vydá toto osvědčení do 60 dní od doručení písemné žádosti, pokud je předložený investiční záměr žadatele v podobě výstavby energetického zařízení v souladu s energetickou politikou.[1]

Osvědčení je následně dokladem pro územní a stavební řízení a dokladem k žádosti o připojení zařízení na výrobu elektřiny do přenosové soustavy anebo do distribuční soustavy. Platnost rozhodnutí o vydání osvědčení Zákon o energetice stanovuje na tři roky ode dne nabytí právní moci.

ODDĚLENÍ VLASTNICTVÍ

Ve smyslu směrnice EP a Rady 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (dále jen „Směrnice“) je základním předpokladem pro fungující trh s elektřinou „účinné oddělení“ soustav od výrobních a dodavatelských aktivit. Směrnice umožňuje členským státům výběr jednoho z tří řešení ke zajištění tohoto cíle, avšak jednoznačně preferuje vlastnické oddělení přenosové soustavy od výroby a dodávky elektřiny jako ideální model, t.j. „Oddělení vlastnictví, které v sobě zahrnuje vyjmenování vlastníka soustavy za provozovatele soustavy a jeho nezávislost od jakýchkoliv zájmů týkajících se dodávky anebo výroby, jednoznačně představuje účinný a stabilní způsob, jak vyřešit vnitřní konflikt zájmů a zajistit bezpečnost dodávek.“

Zákon o energetice si pro oblast energetiky vybral ze tří Směrnicí navrhovaných řešení model úplného oddělení vlastnictví výrobních a dodavatelských činností od provozu přenosové soustavy anebo provozu přepravné sítě (tzv. ownership unbundling)[2].

V Zákone o energetice se princip tzv. Ownership Unbundling přemítl do (i) ust. §30 a(ii) ust. § 32.

(i) V prvním odstavci ust. § 30 Zákon o energetice zakotvuje povinnost provozovatele přenosové sítě vlastnit přenosovou síť. V následujícím odstavci je stanoven pro vlastníky přenosové soustavy zákaz vykonávat činnosti, které by vlastníka přenosové soustavy jakkoliv spájely s výrobou anebo dodávkou elektřiny (např. vykonávat přímou anebo nepřímou kontrolu nad subjektem vyrábějícím anebo dodávajícím elektřinu, řídit takový subjekt anebo vykonávat jiné činnosti a práva v subjektech, které podnikají ve výrobě anebo dodávce elektřiny). Provozovatel přenosové sítě je povinen zajistit splnění povinností vyplývajících mu z tzv. Ownership Unbundling do šesti (6) měsíců ode dne nabytí účinnosti Zákona o energetice;

Ve smyslu ust. § 32 Zákona o energetice je provozovatel distribuční soustavy, který je součástí vertikálně integrovaného podniku povinen být v nezávislém postavení od činností, které nesouvisejí s distribucí elektřiny, a to z hlediska právní subjektivity, formy, organizace a rozhodování. Zákon o energetice dále vyjmenovává způsoby, jakými je provozovatel distribuční sítě povinen zajistit uvedenou nezávislost. Pro úplnost je důležité uvést, že předmětná povinnost však neznamená povinnost provozovatele distribuční sítě oddělit vlastnictví k svému majetku od vlastnictví majetku vertikálně integrovaného podniku. Provozovatel distribuční soustavy je povinen zajistit splnění

[1] Energetickou politiku schvaluje vláda na návrh Ministerstva. Předchozí zákon o energetice používal pojem „dlouhodobá koncepce energetické politiky“.

[2] V případě plynu Zákon o energetice umožňuje vládě do 1.decembra 2012 rozhodnout o jiném modelu oddělení, t.j. ITO (Independent System Operator ) anebo ISO (Independent Transmission Operator).

(ii) povinností vyplývajících mu z uplatnění principu Ownership Unbundling do čtyř (4) měsíců ode dne nabytí účinnosti Zákona o energetice.

Ve smyslu ust. § 91 odst. 2 písm. a) Zákona o energetice je Úřad oprávněn v případě porušení povinnosti oddělení provozovatele přenosové soustavy anebo přepravné sítě anebo distribuční soustavy anebo sítě anebo vlastníka sítě uložených v ust. 30 Zákona o energetice uložit pokutu od 50.000 eur až do 1.500.000 eur po uplynutí výše uvedených lhůt (t.j. 6 měsíců anebo 4 měsíců).

POVINNOSTI VE VEŘEJNÉM ZÁJMU

Zákon o energetice transponoval možnost členských států uložit určitým subjektům povinnosti v obecném hospodářském zájmu do ust. § 24. Obecný hospodářský zájem bude schvalován vládou Slovenské republiky na návrh Ministerstva, přičemž činnosti, které představují obecný hospodářský zájem, jsou Zákonem o energetice vymezeny demonstrativně.

V souladu s uvedeným obecným hospodářským zájmem bude Ministerstvo oprávněné uložit taxativně vyjmenovaným subjektům (včetně výrobce elektřiny, dodavatele elektřiny, provozovatele soustavy a provozovatele sítě) zajištění taxativně vyjmenovaných povinností, včetně:

• bezpečnosti, pravidelnosti, kvality a ceny dodávky elektřiny a energetické efektivnosti dodávek elektřiny;
• využití obnovitelných zdrojů energie při výrobě elektřiny;
• přednostního přístupu, připojení, přenosu, distribuce a dodávky elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

V případě porušení povinností uložených v obecném hospodářském zájmu je Státní energetická inspekce oprávněna uložit pokutu od 50.000 eur do 500.000 eur.

ZVLÁŠTNÍ ODVOD

Pro úplnost je vhodné stručně zmínit i zákon č. 235/2012 Z.z. o zvláštním odvodu z podnikání v regulovaných odvětvích a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „Zákon o zvláštním odvodu“), který rovněž nabyl účinnosti 1. září 2012.

Zákon o zvláštním odvodu stanovuje povinnost platit zvláštní odvod z podnikání v regulovaných odvětvích regulovaným osobám. Regulovaná osoba:

• je osoba anebo organizační složka zahraniční osoby, která má oprávnění k výkonu činnosti v oblasti energetiky na základě povolení vydaného Úřadem (dále jen „regulovaná osoba“). Jak jsme uvedli výše, podnikat v energetice je možné jen na základě povolení anebo potvrzení o splnění oznamovací povinnosti. Uvedené se však vztahuje jen na subjekty podnikající na základě povolení;

zároveň předpokládá, že její výnosy z regulované činnosti za účetní období, ve kterém získala povolení na výkon této činnosti, dosáhnou alespoň 50 % celkových výnosů tohoto účetního období. Regulovaná osoba regulovanou osobou být nepřestane, ani pokud její výnosy

• z činnosti v oblasti energetiky za účetní období, ve kterém má udělené povolení k výkonu této činnosti, nedosáhnou 50 % celkových výnosů tohoto účetního období[1];
• její výsledek hospodaření za účetní období, ve kterém získala povolení, dosáhne alespoň sumu základu odvodu, od které vzniká povinnost platit odvod, t.j. 3.000.000 eur. Pro tyto účely je regulovaná osoba povinna odhadnout předpokládaný výsledek hospodaření. Zvláštní odvod se tak bude platit ve formě zálohy.

Odvodovým obdobím je každý kalendářní měsíc účetního období, ve kterém má regulovaná osoba povolení k výkonu činnosti v energetice.

Po předložení výsledku hospodaření za příslušné účetní období správcovi daně se zaplacený zvláštní odvod zúčtuje, t.j. přepočítá se podle skutečně vykázaného výsledku hospodaření za příslušné účetní období.

Ve smyslu Zákona o zvláštním odvodu, posledním odvodovým obdobím je prosinec 2013, t.j. zavedení povinnosti platit zvláštní odvod představuje dočasné řešení. Vzhledem k předem známé délce období, během kterého bude trvat povinnost platit zvláštní odvod, Zákon o zvláštním odvodu stanovuje možnost vyvolat zánik povinnosti platit zvláštní odvod splněním povinnosti platit odvod za všechny odvodové období (t.j. všechny příslušné kalendářní měsíce), během kterých byla příslušná právnická osoba resp. organizační složka zahraniční právnické osoby regulovanou osobou.

Zákon o zvláštním odvodu explicitně stanovuje, že zaplacení zvláštního odvodu nesmí být důvodem ke zvýšení regulované ceny[2], jelikož zaplacený zvláštní odvod se nepovažuje za oprávněný náklad, který možno započíst do regulované ceny.

Přeplatek resp. nedoplatek na zvláštním odvodu se zahrnuje do základu daně z příjmu.

DALŠÍ ZMĚNY

Z hlediska podnikání v oblasti dodávky elektřiny mohou být, kromě výše uvedených změn, relevantní i další změny, a to v oblasti ochrany spotřebitele. Zákon o energetice přináší posílení práv odběratelů elektřiny v domácnosti při dodávce elektřiny, např.:

• právo bezplatně odstoupit od smlouvy o sdružené dodávce elektřiny v průběhu třech týdnů;
• právo odstoupit od smlouvy o sdružené dodávce energií do 14 pracovních dní ode dne jejího uzavření;
• právo na poskytnutí informací ze strany dodavatele elektřiny o každé změně ceny, obchodních podmínek, souvisejících službách a poučení o právu vypovědět smlouvu o sdružené dodávce elektřiny, a to nejpozději do 30 dní před nabytím účinnosti této změny;
• k plánovanému dni účinnosti oznámené změny, doručením výpovědi takové smlouvy dodavatelovi nejpozději 15 dní před plánovaným dnem účinnosti změny;
  právo na informace o obsahu smlouvy o sdružené dodávce elektřiny v přiměřeném časovém předstihu před jejím uzavřením a pod.

v případě nesouhlasu odběratele se změnou ceny dodávky elektřiny anebo jinou změnou právo bezplatně smlouvu o sdružené dodávce elektřiny vypovědět s účinností nejdříve

[1] Ustanoveni § 3 odst. 4 Zákona o zvláštním odvodu.
[2]Cenové regulaci ve smyslu ust. § 11 Zákona o regulaci podléhá, kromě jiného, výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

Přijetím nového Zákona o regulaci se nanovo stanovily kompetence Úřadu s cílem posílit jeho nezávislé postavení, nanovo se upravilo řízení před Úřadem, postup při kontrole vykonávání Úřadem a pod.