Vládní návrh zákona o evidenci skutečných majitelů

V návaznosti na zveřejnění vládního návrhu zákona o evidenci skutečných majitelů^[1] (dále jen „Návrh zákona“ nebo „Návrh“), který předložilo Ministerstvo spravedlnosti, a který se v souvislosti s přijetím novelizující Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 (dále jen „V. AML Směrnice“ nebo „Směrnice“) očekával, přinášíme přehledné shrnutí vývoje v této věci.

Díky Návrhu je možné udělat si představu o postoji, který k této problematice zaujalo samotné ministerstvo a zároveň lze částečně zodpovědět nejasnosti, které se v probíhající odborné diskuzi objevovaly. Tímto článkem zároveň doplňujeme řadu tematicky navazujících textů, skrze které jsme na našich webových stránkách mapovali implementaci této novelizující směrnice. Pro lepší orientaci ve vývoji nadepsané úpravy proto doporučujeme jejich přečtení (dostupné zde, zde a zde).

 

Subjekty, kterých se Návrh zákona týká

Hned v úvodu Návrhu jsou definovány dotyčné subjekty a další pojmy, kterými jsou koncový příjemce, koncový vliv, skutečný majitel, osoba ve vrcholném vedení, evidující osoba a další.

Za koncového příjemce Návrh zákona označuje osobu, která může mít přímo nebo prostřednictvím jiného významný prospěch z činnosti společnosti a která tento prospěch dále nepředává. Za uplatňovaný koncový vliv se považuje jakékoli jednání, kterým se bez pokynů jiného přímo nebo prostřednictvím jiného může uplatňovat rozhodující vliv v právnické osobě. Skutečným majitelem je pak dle Návrhu každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo která uplatňuje koncový vliv.

Návrh zákona dále zavádí domněnky postavení koncového příjemce, resp. koncového vlivu, na základě kterých jsou skutečnými majiteli u obchodních korporací:

1. fyzické osoby mající přímo nebo zprostředkovaně podíl na prospěchu který je vyšší než 25 % (domněnka postavení koncového příjemce),
2. fyzické osoby považované za ovládající osoby dle zákona o obchodních korporacích (domněnka koncového vlivu), indikátorem pak může být též podíl na hlasovacích právech či na základním kapitálu převyšující 25 %,
3. osoby ve vrcholném vedení (při splnění stanovených předpokladů).

Osobou ve vrcholném vedení, je fyzická osoba, která zajišťuje každodenní řízení společnosti a je při této činnosti podřízena statutárnímu orgánu, případně je přímo členem statutárního orgánu, za předpokladu, že právnická osoba přímo řídící osobu nemá. Za skutečného majitele se osoba ve vrcholném vedení považuje pouze tehdy, není-li možné řádného skutečného majitele určit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze očekávat, anebo je-li v právnické osobě uplatňován koncový vliv jinou právnickou osobu, která skutečného majitele ex lege nemá^[2] (např. stát a územní samosprávné celky, obce, politické strany a další). V případě využití zápisu osoby ve vrcholném vedení coby skutečného majitele, však Návrh ukládá společnosti povinnost zaznamenat všechny kroky učiněné při zjišťování skutečného majitele.

Výše popsané principy a dělení subjektů se obdobně použijí rovněž na podílové a svěřenské fondy.

 

Řízení o zápisu do evidence skutečných majitelů

Pokud bude Návrh zákona přijat, bude se řízení o zápisu ve většině případů zahajovat elektronicky podaným návrhem na zahájení řízení prostřednictvím předepsaného formuláře. Takový návrh má být dokládán písemnostmi o skutečnostech, které mají být do evidence skutečných majitelů zapsány. Návrh zákona, zjevně s úmyslem předcházet výkladovým nejasnostem, nově výslovně uvádí demonstrativní výčet, podle kterého se těmito písemnostmi především rozumí písemnosti dokládající totožnost a postavení zapisovaného skutečného majitele nebo strukturu vztahů, konkrétně např. výpis z obchodního rejstříku (nebo obdobného zahraničního veřejného rejstříku), společenská smlouva, zakladatelská listina, seznam společníků, rozhodnutí příslušného orgánu o vyplacení podílů a další. V krajním případě lze použít i čestné prohlášení evidující osoby. U skutečných majitelů ze zahraniční má být dle Návrhu jejich totožnost dokládána např. výpisem ze zahraniční evidence osob nebo obdobného veřejného rejstříku, dokladem totožnosti nebo cestovním dokladem.

Po podání návrhu na zahájení řízení soud přezkoumá úplnost podkladových listin, tedy zda bylo s návrhem doručeno vše, co soud k zápisu potřebuje a současně přezkoumá splnění zákonných náležitostí pro podání. Nepříjemností, která v této souvislosti nadále vyvstává je, že v případě chyby spojené s návrhem nebo podkladovými listinami, soud nevyzývá navrhovatele k opravě či doplnění, nýbrž žádost rovnou odmítne. Z toho vyplývá, že žadatel bude muset znovu hradit soudní poplatek a vynaložit další náklady spojené s druhým (opravným) podáním, které bude muset učinit.

Pokud soud po podání návrhu na zahájení řízení nezjistí chybu např. v osobě podávající návrh nebo v podkladových listinách, přistoupí ke zkoumání obsahu podkladových listin a podaného návrhu. U těch se soustředí na soulad údajů vyplývajících z podkladových listin a údajů, které mají být zapsány do evidence dle podaného návrhu, vydá rozhodnutí o vyhovění návrhu na zápis (rozhoduje bez jednání). To je naopak vítanou novinkou, jelikož doposud soud nerozhodoval, pouze zápis provedl či neprovedl. Návrh zákona však výslovně vylučuje možnost podat proti rozhodnutí o ne/provedení zápisu odvolání.

Návrh zákona nadále předpokládá možnost provádění zápisu údajů do evidence skutečných majitelů prostřednictvím notáře, kdy tomuto zápisu je v Návrhu věnována celá IV. hlava. Z důvodové zprávy k Návrhu je patrný záměr zákonodárců, vložit administrativu spojenou s evidencí skutečných majitelů primárně do rukou notářů a odlehčit tak zatíženým soudům. Výše zmíněné požadavky na návrh na zápis do evidence zůstávají samozřejmě zachovány s tím rozdílem, že veškeré kroky provede evidující osoba ve spolupráci s notářem, který pomocí dálkového přístupu sám skutečného majitele do evidence zapíše. Předpokládanou výhodou zápisu učiněného notářem je v první řadě rychlost a dále jistota správnosti návrhu a podkladových listin, jež by mělo vést též ke snížení počtu odmítaných návrhů, neboť se předpokládá přímá spolupráce s notářem, jenž by měl na případné nedostatky navrhovatele upozornit.

 

Automatický průpis do evidence skutečných majitelů

Vítanou novinkou Návrhu je tzv. automatický průpis údajů. Mělo by se jednat o alternativní způsob, jakým lze vyřídit zápis skutečného majitele do evidence. Při automatickém zápisu budou údaje o zapisovaných skutečnostech propsány prostřednictvím systému veřejné správy, pokud z něj lze tyto údaje vyčíst. Automatický průpis má tedy za cíl snížit administrativní zátěž spojenou s provozováním evidence a zároveň umožní udržet zapsané údaje aktuální. Vzhledem k tomu, že lze často skutečného majitele vyčíst přímo z veřejně přístupného obchodního rejstříku, považujeme za nevhodnou současnou právní úpravu zatěžující evidující osoby, jakož i subjekty přímo zapisující údaje do evidence, zbytečnou administrativou. V případě, že jsou výchozí údaje správné a úplné (osoby zapsané ve veřejném rejstříku naplňují definici skutečných majitelů), mělo by být na základě Návrhu možné nechat uplynout lhůtu stanovenou pro zápis a údaje o skutečném majiteli by se propsaly automaticky. Úskalím automatického průpisu je situace, ve které osoby zapsané ve veřejném rejstříku neodpovídají definici skutečného majitele (např. svůj prospěch předávají dále) nebo odpovídají-li jen částečně (např. existuje další skutečný majitel, jehož pozice není ve veřejném rejstříku zachycena)^[3] a přesto je společnost nechá bez dalšího automaticky propsat. Tím se evidující osoba dopustí zanedbání povinnosti (nehraje roli, zda tak učinila záměrně či z neznalosti). Jak je řečeno v důvodové zprávě k Návrhu zákona, automatický průpis nezbavuje evidující osobu povinnosti zajistit zápis skutečného majitele. Evidující osoba by měla vždy, liší-li se její skutečný majitel od osoby zapsané ve veřejném rejstříku, zapsat do evidence prostřednictvím soudu nebo notáře příslušnou osobu.^[4]

Návrh s automatickým průpisem údajů apriori nepočítá při aktualizaci údajů u subjektů, které svého skutečného majitele zapsali na základě žádosti, nabízí však možnost požádat soud, resp. notáře, aby napříště byly údaje aktualizovány automaticky.  

Za zmínku také stojí možnost podat návrh na zápis každou osobou, jež osvědčí právní zájem, uplyne-li 15denní lhůta pro řádné podání návrhu evidující osobou.

 

Veřejnost přístupu do evidence skutečných majitelů

Co se týká veřejnosti přístupu k údajům v evidenci, Návrh zákona počítá s umožněním omezeného dálkového přístupu komukoli, kdo o něj bude mít zájem. Domníváme se, že údaje takto získané budou poskytnuty v podobě elektronického výpisu tak, jako je tomu např. u výpisů z obchodního rejstříku. V Návrhu je samozřejmě vytyčen omezený okruh informací, které může veřejnost touto cestou získat. Jedná se tak např. o jméno, stát, ve kterém má skutečný majitel bydliště, rok a měsíc narození, státní občanství skutečného majitele, identifikace předmětné právnické osoby, popis struktury vztahů v této právnické osobě a další. Z Návrhu zákona není patrné, zda má výpis obsahovat také informaci o podílu, který skutečnému majiteli ve společnosti náleží.

Mimo této zcela veřejné části bude příslušným subjektům nadále umožněn samozřejmě také plný přístup do evidence, který bude nad rámec výše uvedeného obsahovat podrobnější informace o skutečném majiteli, předmětné společnosti či poznámku o nesrovnalostech (viz dále). Těmito subjekty budou mimo příslušných veřejných orgánů také tzv. povinné osoby dle AML zákona^[5], což jsou např. notáři, banky, realitní kanceláře, makléři, advokátní kanceláře, směnárny a další.

Je dobré rovněž zmínit, že v případě tzv. právních uspořádání, což jsou podle Návrhu tuzemské i cizí svěřenské fondy a podílové fondy, zůstávají podmínky pro přístup do evidence poněkud přísnější. Do evidence bude v jejich případě umožněno nahlédnout jen na základě právního důvodu nebo prokázání vztahu k právnímu uspořádání, prostřednictvím kterého koncový příjemce získává prospěch nebo uplatňuje koncový vliv na zahraniční právnickou osobu se sídlem mimo EU.

 

Sankce za porušení povinností vyplývajících z Návrhu

Na poli finančních sankcí Návrh zákona stanovuje Směrnicí požadovaná opatření k prevenci porušování povinností evidujícími osobami. První sankci stanovil až do výše 50.000,- Kč, pokud evidující osoba nezajistí ani v přiměřené lhůtě ke zjednání nápravy zápis údajů o skutečném majiteli do evidence skutečných majitelů a druhou sankci až do výše 250.000,- Kč, pokud evidující osoba zapíše chybné nebo jinak závadné údaje a následně nezjedná nápravu na základě rozhodnutí v řízení o nesrovnalostech.

Další formou sankce, která může být pro společnost a skutečného majitele (nezapsaného v rozporu se zákonem) ještě tíživější než pokuta, je znemožnění čerpání jakéhokoli prospěchu ze společnosti a stejně tak uplatňování jeho koncového vlivu – hlasovacích práv skutečného majitele, jež není v evidenci zapsán.

V praxi příslušná společnost nebude smět vyplatit nezapsanému skutečnému majiteli podíl na prospěchu, který navíc později zanikne (resp. bude převeden na účet nerozděleného zisku minulých let), a to v případě, že nebude vyplacen do konce účetního období. Vyplacen může být samozřejmě jen za předpokladu opravy údajů zapsaných v evidenci skutečných majitelů. Pokud by příslušná společnost, respektive její statutární orgán přesto podíl na prospěchu vyplatil, dopustí se tím porušení péče řádného hospodáře, jak vyplývá též z důvodové zprávy k Návrhu.^[6]

 

Řízení o nesrovnalostech

Řízení o nesrovnalostech je očekávaným korektivem, který doposud v rámci evidence o skutečných majitelích chyběl. V předchozím článku jsme si položili otázku, jak řešit případné chyby v zápisu a jak se bránit, pokud je v evidenci zapsána osoba, kterážto není skutečným majitelem. Jak je uvedeno v důvodové zprávě k Návrhu, pomocí řízení o nesrovnalosti je soudu umožněno opravovat chybně zapsané údaje v evidenci, a udržovat tak obsah evidence aktuální.^[7]

První problém s případnými chybami se tedy zdá být vyřešen, problém se zápisem osoby, kterážto není skutečným majitelem, a přesto je v evidenci zapsána, však zůstává otevřený.

Nicméně díky řízení o nesrovnalostech se otevírá cesta, jakou lze údaje zapsané v evidenci opravit a nad rámec toho také možnost uložit výše zmíněné sankce, při odhalení zanedbané povinnosti evidující osoby. Samotné řízení o nesrovnalostech je poté „beznávrhové“ a soud jej může zahájit jen na základě oznámení ze strany kvalifikovaných subjektů, kterými jsou orgány veřejné moci (např. daňové úřady, policie či veřejní zadavatelé)^[8] a povinné osoby dle AML zákona.

 

Závěr

Návrh zákona nyní čeká dle předpokladů poměrně divoký legislativní proces, který pravděpodobně přinese ještě mnoho změn. Jako přínos Návrhu zákona lze bezesporu vnímat vyjasnění pojmu skutečného majitele a stanovení kritérií zakládající jeho postavení. Novinkou by dle Návrhu měla být (dílčí) veřejnost údajů zapsaných do evidence skutečných majitelů, zavedení sankcí za porušení povinnosti zapisovat údaje o skutečném majiteli jakož i související negativní důsledky porušení evidenční povinnosti na nezapsané skutečné majitele. Návrh dále obecně předpokládá větší zapojení notářů do procesu zápisu skutečných majitelů do evidence, automatický průpis údajů, nebo například zavedení řízení o nesrovnalostech. Právnické osoby by nadále měly být povinny průběžně evidovat údaje o svém skutečném majiteli, prokazatelně je prověřovat a aktualizovat v evidenci skutečných majitelů.

Další vývoj ve věci pro vás budeme i nadále sledovat.

[1] jež má úpravu skutečného majitele obsáhnout do jediného zákona; Návrh a související materiály jsou dostupné zde: https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=KORNBCZJMEP9.

[2] srov. § 7 Návrhu zákona.

[3] Důvodová zpráva k Návrhu zákona, str. 93.

[4] Důvodová zpráva k Návrhu zákona, str. 93.

[5] zákon č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů.

[6] Důvodová zpráva k Návrhu zákona, str. 107

[7] Důvodová zpráva k Návrhu zákona, str. 99

[8] Důvodová zpráva k Návrhu zákona, str. 99