Velká novela zákona o obchodních korporacích

 

V červnu 2018 schválila vláda návrh rozsáhlé novely zákona o obchodních korporacích,^[1] která si klade za cíl zejména odstranění nedostatků, s kterými se při aplikaci zákona od ledna 2014, kdy zákon vstoupil v účinnost, potýkala praxe. Nyní je návrh tzv. velké novely ve druhém čtení zákonodárného procesu a dosud k němu bylo předloženo několik pozměňovacích návrhů, takže jeho finální znění zatím není zcela jasné.

Některé připravované změny sledují pouze odstranění nepřesností a chyb zákona, další uvádějí najisto, co už v mezidobí vyložila judikatura, jiné sledují zefektivnění fungování obchodních korporací a mohou přinést i zásadní změny. S ohledem na rozsah připravovaných úprav uvádí tento článek níže pouze některé zajímavé novinky týkající se obecné úpravy obchodních korporací.

 

Jiná věcná práva k podílu představovanému cenným papírem

Zásadní novinkou je doplnění § 32 zákona o nový odstavec 5 upravující obecnou úpravu zřizování jiných věcných práv u podílu, který není představován cenným papírem. Podle tohoto ustanovení se bude v daném případě aplikovat ustanovení občanského zákoníku o zřízení a vzniku zástavního práva k podílu v korporaci. Jiné věcné právo u podílu nepředstavovaného cenným papírem tak vznikne zápisem do veřejného rejstříku. Otázkou však prozatím zůstává, jakým způsobem se budou od účinnosti novely zřizovat jiná věcná práva k podílu představovanému cenným papírem, např. akcií či kmenovým listem, a zaknihovaným cenným papírem tak, aby byla účinná vůči třetím osobám.

Běžnou praxí za účinnosti zákona o obchodních korporacích se stalo např. zřizování zákazu zatížení nebo zcizení podílu či předkupního práva k podílu jako věcného práva. Působení takto zřízených práv proti všem dle stávající úpravy zajišťuje materiální publicita zápisu těchto práv v obchodním rejstříku. Nedojde-li však v průběhu legislativního procesu ke změně, budou od účinnosti novely do obchodního rejstříku jiná věcná práva k podílu v obchodní korporaci zapisována, pouze pokud není předmětný podíl představován cenným papírem nebo zaknihovaným cenným papírem. Z této textace lze dovozovat, že s účinností novely zápis takového práva k podílu vtělenému do cenného papíru do obchodního rejstříku již pravděpodobně nebude možný ani jako deklaratorní.

 

Distribuce vlastních zdrojů

Novela zavádí zásadní změny týkající se pravidel pro rozdělení vlastních zdrojů. Na rozdíl od stávající úpravy, která pro rozdělení zisku a rozdělení jiných vlastních zdrojů stanovuje pravidla odlišná, zavede novela pro rozdělení jiných vlastních zdrojů stejná pravidla jako pro rozdělení zisku, to vše s jedinou výjimkou nemožnosti vyplácet zálohy na jiné vlastní zdroje.

Novela výslovně doplňuje maximální stáří účetní závěrky, dle které k distribuci vlastních zdrojů může dojít, přičemž účetní závěrka bude pro dané účely použitelná do konce účetního období následujícího po účetním období, za které byla sestavena. Tento postup není nový a pouze doplňuje existující výklad, který však kvůli nejednotné judikatuře nebyl do nedávné doby bezproblémový.

Novela dále přesouvá do obecné úpravy i předpoklady, jež musí být splněny, aby mohlo dojít k rozdělení vlastních zdrojů společnosti. Částka k rozdělení nesmí u kapitálových společností a družstev překročit součet výsledku hospodaření posledního skončeného účetního období, výsledku hospodaření minulých let a ostatních fondů použitelných podle uvážení kapitálové společnosti či družstva, snížený o příděly do rezervních a jiných fondů dle zakladatelského právního jednání a zákona (test ziskovosti). U vrácení poskytnutých příplatků bude potřeba namísto tohoto obecného testu (případně spolu s ním) aplikovat přísnější test dle speciální úpravy v ustanovení § 166 odst. 1 zákona a poskytnutý příplatek vrátit pouze v rozsahu převyšujícím ztrátu společnosti. Nicméně, ostatní obecná pravidla pro výplatu jiných vlastních zdrojů bude potřeba i na vracení příplatků aplikovat obdobně, opačný výklad by byl odvážný a v rozporu s účelem regulace.

Dále, zisk ani jiné vlastní zdroje v kapitálových společnostech a družstvech nesmí být rozděleny, pokud se ke dni skončení posledního účetního období vlastní kapitál vyplývající z řádné nebo mimořádné účetní závěrky nebo vlastní kapitál po tomto rozdělení sníží pod výši upsaného základního kapitálu zvýšeného o fondy, které nelze podle zákona či zakladatelského právního jednání rozdělit (test vlastního kapitálu).

Novela tak zpřísňuje podmínky pro distribuci vlastních zdrojů u kapitálových společností a družstev, neboť dle stávající úpravy zákona se test ziskovosti aplikuje pouze u rozdělení zisku kapitálových společností, a test vlastního kapitálu u rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů akciových společností. Existující test insolvence, tj. zákaz vyplatit podíl na zisku, zálohy na podíl na zisku nebo jiné vlastní zdroje, pokud by si tím obchodní korporace přivodila úpadek, zůstává zachován.

Za zvláštní pozornost rozhodně stojí nový odst. 4 ustanovení § 40 zákona, který nově stanoví, že právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, který nebyl v důsledku testu insolvence vyplacen do konce účetního období, zaniká.^[2] Aplikace tohoto ustanovení však může mít zásadní dopady na to, komu budou případně tyto vlastní zdroje později vyplaceny, a to proto, že zákon v uvedeném ustanovení dále říká, že nevyplacený zisk nebo jiné vlastní zdroje převede společnost na účet nerozděleného zisku minulých let.^[3]

Lze se domnívat, že k této textaci došlo v legislativním procesu nedopatřením, neboť pokud u rozhodnutí o rozdělení jiných vlastních zdrojů nebude náležitě zohledněn cash flow společnosti a vhodné načasování, může dojít k situaci, kdy se z dříve poskytnutého příplatku mimo základní kapitál, který by byl vrácen společníkovi (akcionáři), který ho poskytl, stane v důsledku aplikace uvedeného zákonného ustanovení nerozdělený zisk minulých let, který bude rozdělován mezi všechny společníky (akcionáře) společnosti. Obdobnou úpravu zavádí novela v ustanovení § 309 odst. 2 zákona u vlastních akcií v majetku společnosti. Lze jen doporučit eliminaci uvedeného rizika v zakladatelském právním jednání, případně pokud by riziko hrozilo, distribuci vlastních zdrojů odložit.

Co se týče záloh na podíl na zisku, zákon původně neupravoval, do kdy musí být rozhodnuto o výplatě zisku, aby nemuselo dojít k vrácení vyplacených záloh, přičemž výkladové názory se lišily. Nově je pro vrácení záloh stanovena lhůta 3 měsíců ode dne, kdy měla být předmětná řádná či mimořádná účetní závěrka schválena. Zálohy se budou vracet ve stejné lhůtě 3 měsíců i v případě, že ke schválení účetní závěrky sice došlo, avšak částka zisku nedosahuje součtu vyplacených záloh.

Novela výslovně uvádí, co bylo doposud dovozováno pouze výkladem, a to že rozdělení jiných vlastních zdrojů třetím osobám je možné, pokud to připouští zakladatelské právní jednání společnosti. Novela rovněž reaguje na obcházení zákazu spojeného s testem insolvence pomocí darů, a to, kromě uvedených výjimek, výslovným zákazem bezúplatného plnění společníkům a osobám jim blízkým.

 

Nedodržení formy rozhodnutí orgánu obchodní korporace

Dle nového odstavce 3 ustanovení § 45 novela nově zavádí sankci neplatnosti, nebude-li rozhodnutí orgánu obchodní korporace přijato ve formě veřejné listiny v rozporu se zákonem. Dle původní judikatury nejvyššího soudu mělo nedodržení formy za následek pouze relativní neplatnost, a dle některých výkladů byla absence zákonem požadované formy zhojena, pokud rozhodnutí nebylo napadeno. Možnost napadnout rozhodnutí tak byla v rukou společníků, kteří zákon porušili, což umožňovalo zákon takřka beztrestně obcházet. Vzhledem k tomu, že požadavek formy veřejné listiny zákon vyžaduje ve veřejném zájmu, nově nebude mít rozhodnutí přijaté v rozporu se zákonným požadavkem na formu veřejné listiny žádné právní účinky.

Novela má zároveň do budoucna znemožnit v praxi oblíbenou a judikaturou akceptovanou možnost přijmout rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným hlasováním per rollam pouze s úředně ověřenými podpisy i v případě, kdy má být rozhodnutí osvědčeno veřejnou listinou.

 

Účinnost

Počátek účinnosti připravované novely zákona byl původně plánován od 1. 1. 2020, nicméně s ohledem na stále probíhající legislativní proces v Poslanecké sněmovně není uvedené datum reálné. V případě schválení novely zákona lze předpokládat nabytí její účinnosti nejdříve v průběhu nadcházejícího roku 2020.

 

[1] O návrhu novely jsme informovali zde.

[2] Dle nyní účinné právní úpravy takový dluh trvá.

[3] Uvedené neplatí pro společníky veřejné obchodní společnosti a komplementáře.