Příjmy poskytovatelů ubytovacích služeb Airbnb a Booking.com

Městský soud v Praze se zabýval žalobou, kterou se majitelka několika bytů využívající služeb portálu Airbnb domáhala zrušení rozhodnutí, ve kterém jí byla finančním úřadem doměřena vyšší daň a byla nucena podat opravné daňové přiznání. Žalobkyně se odvolávala na skutečnost, že její činnost spadá do zákonného rámce nájmu a že do daňového přiznání příjmy z této činnosti řádně uvedla.

Při vyměření zvýšené daně finanční úřad vycházel zejména z výpisů účtů žalobkyně, ze kterých bylo patrné, že příjmy z internetové platformy Airbnb jí přicházely často a nepravidelně, průměrně jednou za dva dny. Na základě toho finanční úřad usoudil, že žalobkyně vykonává podnikatelskou činnost spadající pod vyšší daňový tarif.

Soud dal za pravdu finančnímu úřadu a své rozhodnutí odůvodnil zejména odkazem na judikaturu Ústavního soudu věnujícímu se pojmu bydlení, podle které "bydlení nespočívá pouze v přenocování, ale v celém komplexu zajišťování potřeb člověka v jeho materiální i duševní rovině". Městský soud doplnil "ubytování poskytnuté skrze Airbnb nemůže naplnit zákonem předvídaný účel nájmu bytu, neboť nesaturuje potřebu bydlení, ale uspokojí potřebu na ubytování, a proto je nutné jej klasifikovat jako ubytovací službu podle § 2326 obč.zák." . Platforma Airbnb dle soudu nabízí ubytovací služby způsobem, který svědčí o zacílení na osoby, které nehledají uspokojení bytové potřeby, ale pouze potřeby přechodného ubytování, když také cena za poskytnutí služby je zpravidla vázaná na krátké časové období. Všechny tyto aspekty podle názoru soudu vedou k jednoznačnému závěru o tom, že činnost žalobkyně nebylo možno klasifikovat jako nájem, ale že jde o provozování ubytovacích služeb.