Nejistá budoucnost evidence skutečných majitelů

Rozsudek velkého senátu Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 22.11.2022 v řízení o předběžných otázkách přinesl nečekaný závěr týkající se zveřejňování údajů o skutečných majitelích právnických osob v souvislosti s opatřeními proti praní špinavých peněz a financování terorismu. SDEU totiž rozhodl, že ustanovení Směrnice AML[1] o povinnosti členských států zajistit přístupnost informací o skutečných majitelích „jakékoli osobě z široké veřejnosti“ je neplatné.

SDEU dospěl k závěru, že zpřístupnění osobních údajů skutečných majitelů široké veřejnosti představuje závažný zásah do základních práv zaručených Listinou základních práv EU v článcích 7 a 8. SDEU dále zdůraznil, že aktuální znění Směrnice AML představuje větší zásah do těchto práv než původní znění, které vyžadovalo ke zpřístupnění informací prokázání „oprávněného zájmu“. 

Směrnici AML provedla Česká republika zákonem č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, na základě které vznikla evidence skutečných majitelů. Právnické osoby mají povinnost zapisovat své skutečné majitele do evidence skutečných majitelů, která je veřejně přístupná široké veřejnosti bez omezení. Jaký následek tedy bude mít rozsudek SDEU na evidenci skutečných majitelů v ČR a v dalších členských státech EU zatím není jasné.

[1] Směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU.