Náhrada škody a její prokazování v medicínsko-právních sporech - Část 1.

Náhrada škody patří v českém právním řádu mezi jeden z nejvyužívanějších institutů, nicméně přesto a možná právě proto, se jedná o institut právě nesmírně složitý a dotvářený do značné části judikaturou a právní teorií.

Není proto překvapivé konstatování, že dle našich zkušeností patří uplatňování nároku z náhrady škody k těm hůře vymahatelným. S určitou mírou nadsázky lze říct, že pozice žalovaného v občanskoprávním sporu o náhradu škody, je takřka tou nejlepší pozicí, v jaké se vůbec lze na straně žalované před soudem ocitnout.

I přes tuto skutečnost lze ovšem v České republice pozorovat nárůst soudních sporů o náhradu škody způsobenou pacientovi lékařem či zdravotnickým zařízením. Byť má tato kategorie soudních sporů zajisté ve společnosti specifické postavení a je vnímána s jakousi trpkou osobní příchutí, tak pokud jde o právní úpravu a postup v samotném řízení, tato se řídí obecnými pravidly stanovenými zejména zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „Občanský zákoník“), při zohlednění určitých specifik plynoucích z citlivé povahy těchto nároků.

Celý článek na http://www.elaw.cz/cs/obcanske-pravo/617-nahrada-skody-a-jeji-dokazovani-v-medicine.html