Nabývání majetku kapitálovou společností od společníka/ povinné oceňování předmětu smlouvy znaleckým posudkem

„Pokud společnost nabývá majetek na základě smlouvy uzavřené s jejím zakladatelem anebo společníkem za protihodnotu ve výši nejméně 10% hodnoty základního kapitálu, musí být hodnota předmětu smlouvy určená znaleckým posudkem. Tato smlouva nemůže nabýt účinnosti dříve, než bude uložena spolu se znaleckým posudkem ve sbírce listin. Pokud je na účinnost smlouvy potřebný zápis do zvláštní evidence podle zvláštního zákona, musí být smlouva spolu se znaleckým posudkem uložena do sbírky listin před zápisem do zvláštní evidence.“

Účelem uvedeného ustanovení je zamezit výraznou nevyváženost mezi hodnotou předmětu smlouvy, který společník převádí na společnost a protihodnotou poskytovanou společností na základě takové smlouvy, s cílem zabránit obcházení ustanovení o povinném oceňování nepeněžitých vkladů do základního kapitálu. Uložení předmětné smlouvy a znaleckého posudku do sbírky listin plní určitou informační funkci vůči ostatním společníkům společnosti a věřitelům pro případné uplatnění nároků vůči statutárnímu orgánu společnosti.

Ustanovení § 59a Obchodního zákoníku o povinném oceňovaní předmětu smlouvy se uplatní při splnění následujících podmínek:

1. musí se jednat o kapitálovou společnost, t.j. společnost s ručením omezeným anebo akciovou společnost,[1]
2. společnost nabývá majetek na základě smlouvy, přičemž musí jít o úplatnou smlouvu[2],
3. protihodnota nabývaného majetku odpovídá nejméně 10% hodnoty základního kapitálu,
4. smluvním partnerem společnosti je společník, její zakladatel anebo další subjekty vyjmenované v Obchodním zákoníku,
5. nejde o smlouvy uzavřené při běžném obchodním styku, nabytí majetku podle rozhodnutí soudu anebo správního orgánu a na majetek nabytý na burze za cenu rovnající se kurzu, který odpovídá v tom čase dané nabídce a poptávce.

2) Společnost nabývá majetek na základě smlouvy, přičemž musí jít o úplatnou smlouvu.

Smlouva, na základě které společnost nejčastěji nabývá majetek je kupní smlouva. V úvahu ovšem přicházejí také další úplatné zcizovací smlouvy, např. smlouva o koupi pronajaté věci, směnná smlouva, ale také smlouva o postoupení pohledávky a pod. Pojem majetek je z hlediska tohoto ustanovení potřeba vykládat extenzívněji, přičemž je vhodné vycházet z ust. §6 odst. 1 Obchodního zákoníku, který definuje obchodní majetek následovně: „Obchodním majetkem(....) se rozumí souhrn majetkových hodnot (věcí, pohledávek a penězi ocenitelných jiných hodnot), které patří podnikatelovi a slouží anebo jsou určeny na jeho podnikání.“

Zajímavá situace nastává např. při smlouvě o peněžité půjčce, na základě které společník společnosti poskytuje této společnosti peněžitou půjčku s ujednanými úroky, t.j. úplatně. Podle teorie občanského práva předmět půjčky přechází do vlastnictví dlužníka, t.j. je možné hovořit o nabývání majetku za protihodnotu ve smyslu ust. § 59a Obchodního zákoníku. Samotná smlouva o půjčce jako taková nicméně podle teorie občanského práva nepatří mezi zcizovací smlouvy, jelikož je tradičně porovnávána s nájemní smlouvou a smlouvou o výpůjčce. Přesto však na její základě přechází vlastnické právo k předmětu půjčky na společnost. Ve smyslu výše uvedeného by se ust. § 59a mělo aplikovat i na smlouvu o půjčce, avšak pouze za předpokladu, že její předmětem je nepeněžitá půjčka, jelikož uvedené koresponduje s účelem předmětného ustanovení, t.j. zamezit obcházení ustanovení o stanovení hodnoty nepeněžitých vkladů do základního kapitálu[3]. Naopak, při peněžité půjčce jsme toho názoru, že je nadbytečné a nelogické ohodnocovat hodnotu peněžité půjčky vyjádřené v platné měně znaleckým posudkem, jelikož je její hodnota nepochybná.

3) Protihodnota nabývaného majetku odpovídá nejméně 10% hodnoty základního kapitálu.

Protihodnota představuje plnění, které společnost poskytuje za nabývaný majetek. Nejčastěji půjde o kupní cenu na základě kupní smlouvy, jinou věc v případě směnné smlouvy. Za předpokladu, že tato protihodnota odpovídá nejméně 10% výšky základního kapitálu, na daný převod majetku se bude vztahovat ust. § 59a Obchodního zákoníku. Pokud hovoříme o kupní ceně, která představuje peněžitý ekvivalent hodnoty nabývaného majetku, je poměrně jednoduché určit, zda je výše uvedená podmínka splněna. Jiná situace nastává v případě směnné smlouvy, kde je protihodnotou nabývaného majetku jiné než peněžité plnění. Za těchto okolností je z hlediska právní jistoty podle našeho názoru vhodné dát vypracovat znalecký posudek i na protihodnotu společností na základě směnné smlouvy nabývaného majetku, aby se tak předešlo pochybnostem o aplikaci ust. § 59a Obchodního zákoníku.

4) Smluvním partnerem společnosti je společník, její zakladatel anebo další subjekty vyjmenované v Obchodním zákoníku.

Subjektem, od kterého společnost nabývá majetek je (1) její společník, (2) její zakladatel, (3) osoby blízké zakladatelům anebo společníkům společnosti, (4) ovládající anebo ovládané osoby zakladatelů anebo společníků společnosti.

1. Společníkem se rozumí současný společník ve společnosti s ručením omezeným anebo současný akcionář akciové společnosti v čase uzavírání dané zcizovací smlouvy.
2. Zakladatel společnosti je subjekt, který zakládal společnost způsobem předepsaným v zákoně, přičemž tento zakladatel už nemusí být společníkem společnosti v čase uzavírání dané zcizovací smlouvy.
3. Pojem blízká osoba fyzické osoby je definována v zákoně č. 40/1964 Zb. Občanský zákoník, jako příbuzný v přímé radě, sourozenec a manžel, přičemž jiné osoby v poměru rodinném anebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Pojem blízká osoba právnické osoby není v současném právním řádu definován, avšak ustálená judikatura vyplnila mezeru i v tomto směru. Ve smyslu příslušných judikátů, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 2192/2001, ve smyslu kterého je potřebné analogicky použít výše citované ustanovení Občanského zákoníku, na základě čeho soud dospěl k závěru, že právnická osoba je blízkou osobou fyzické osobě, pokud je tato fyzická osoba jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu), společníkem, členem anebo zaměstnancem této právnické osoby, případně k ní má jiný obdobný vztah a zároveň by tato fyzická osoba důvodně pociťovala újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako svojí vlastní[4];
4. Ovládaná osoba je definována Obchodním zákoníkem jako společnost, ve které má určitá osoba většinový podíl na hlasovacích právech proto, že má podíl na společnosti anebo akcie společnosti, se kterými je spojená většina hlasovacích práv anebo proto, že na základě dohody s jinými oprávněnými osobami může vykonávat většinu hlasovacích práv bez ohledu na platnost takové dohody. Ovládající osoba je osoba, která má v ovládané osobě postavení definované v předchozí větě.

5) Nejde o smlouvy uzavřené (1) při běžném obchodním styku, (2) nabytí majetku podle rozhodnutí soudu anebo správního orgánu a (3) na majetek nabytý na burze za cenu rovnající se kurzu, který odpovídá v tom čase dané nabídce a poptávce.

1. Pojem „běžný obchodný styk“ platný právní řád nedefinuje. Zpravidla půjde o činnosti, které souvisejí s podnikatelskou činností daného podnikatele a tyto činnosti podnikatel vykonává pravidelně pro zajištění chodu své podnikatelské aktivity. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 23/Cdo 3867/2007) „Závěr, zda nabytí majetku anebo jeho zcizení nevybočuje z rámce běžného obchodného styku bude záležet na posouzení konkrétních okolností toho kterého případu, zpravidla však půjde především o porovnání předmětu zkoumané dispozice (jeho povahy) s předmětem podnikání společnosti.“ Uvedený závěr Nejvyššího soudu ČR klade důraz na předmět podnikání společnosti, který musí být zapsán v obchodním rejstříku. Avšak jsme toho názoru, že běžný obchodní styk není možné striktně ztotožňovat pouze s činnostmi, které tvoří předmět podnikání daného podnikatele. Při posuzování, zda převod majetku patří do běžné obchodné činnosti podnikatele je potřebné vycházet i z dalších kritérií, jakými jsou výška platby, způsob platby, samozřejmě v porovnaní s jinými převody uskutečňovanými v podobné sféře, možno také nutnost uskutečnění takového převodu a pod. Ust. § 10 odst. 1 zákona č. 7/2005 Z.z. o konkurze a restrukturalizaci a o změně a doplnění některých předpisů ve znění pozdějších předpisů se nejvíce přibližuje definici „běžného obchodního styku, jelikož definuje příbuzný pojem běžné právní jednání, a to následovně: „Běžné právní jednání podnikatele (...) jsou právní jednání, které jsou nezbytně potřebné k zajištění řádného výkonu těch činností, které jsou předmětem jejich podnikání anebo jiné činnosti.“ Z uvedeného vyplývá, že na posouzení činnosti podnikatele jako běžných právních jednání je potřebný souvis posuzovaných činností se zajištěním řádného výkonu těch činností, které tvoří předmět podnikání, avšak samotné posuzování činnosti nemusí přímo tvořit předmět podnikání. Posouzení, zda byl konkrétní převod majetku uskutečněn v rámci běžného obchodního styku závisí na konkrétních okolnostech případu.

2. Zpřísněnému režimu podle ust. §59a Obchodního zákoníku nepodléhá ani nabytí majetku společnosti na základě rozhodnutí soudu anebo správního orgánu. Domníváme se, že v tomto případě jde o nepřesnou formulaci zákona. Při interpretaci této výjimky je potřebné vycházet z dikce celého ustanovení i účelu tohoto institutu, kterým je zabránit tzv. skrytým vkladem a obcházet tak ustanovení o povinném oceňovaní nepeněžitých vkladů společníků do základního kapitálu. Ust. §59a Obchodního zákoníku zpřísňuje podmínky při nabytí majetku společností od taxativně vyjmenovaných osob na základě smlouvy. Z uvedeného důvodu by předmětná výjimka měla být formulována jako nabytí majetku společností na základě smlouvy, která byla uzavřena na základě rozhodnutí soudu anebo správního orgánu anebo takovým rozhodnutím. Konkrétně půjde např. o případy, kdy je v zákonem ustanovených případech soudním rozhodnutím nahrazena vůle druhé smluvní strany uzavřít smlouvu (např. při budoucí smlouvě).

3. Zpřísněný režim § 59a Obchodního zákoníku se bude vztahovat i na nabytí majetku na burze, avšak za předpokladu, že cena za nabytí majetku nebude odpovídat kurzu, který odpovídá v tom čase aktuální nabídce a poptávce.

V případě, pokud jsou splněny výše uvedené podmínky pod bodem 1-5, nastupují následovné zákonné důsledky:

1. Hodnota předmětu smlouvy musí být určena znaleckým posudkem;
2. Smlouva, na základě které společnost nabývá majetek, nenabyde účinnosti dříve, než bude uložena spolu se znaleckým posudkem ve sbírce listin;
3. Pokud společnost uzavírá takovou smlouvu ve lhůtě dvou let ode dne svého založení, Obchodní zákoník vyžaduje schválení návrhu takové smlouvy valnou hromadou.

1) Hodnota předmětu smlouvy musí být určena znaleckým posudkem.

Předmětem smlouvy má zákonodárce na mysli majetek, který společnost na základě tyto smlouvy získává za protihodnotu ve výšce nejméně 10 % hodnoty základního kapitálu.

2) Smlouva, na základě které společnost nabývá majetek, nenabyde účinnosti dříve, než bude uložena spolu so znaleckým posudkem ve sbírce listin.

Na tomto místě Obchodní zákoník modifikuje obecné ustanovení zákona č. 40/1964 Zb. Občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů ve vztahu k (1) formě smlouvy uzavírané mezi společností a taxativně vyjmenovanými osobami v ust. § 59a Obchodního zákoníku a (2) účinnosti této smlouvy.

1. Obligatorní písemná forma vyplývá z logiky ustanovení, jelikož je potřebné tuto smlouvu vložit do sbírky listin.
2. Zákonodárce sankcionuje nesplnění povinnosti dát ohodnotit předmět smlouvy znaleckým posudkem a uložit tento posudek do sbírky listin. Zákonnou sankcí je, že taková neuložená smlouva, přesto, že jinak splňuje veškeré zákonné náležitosti a je platně uzavřena, nikdy nenabyde účinnosti, t.j. nikdy nevyvolá jí zamýšlené práva a povinnosti smluvních stran. V případě, pokud je k účinnosti této smlouvy vyžadována registrace ve zvláštní evidenci, smlouva musí být před touto registrací uložena do sbírky listin spolu se znaleckým posudkem. Jak již bylo zmíněno, povinnost uložit předmětnou smlouvu spolu se znaleckým posudkem do sbírky listin plní jen jakousi informační funkci vůči ostatním společníkům příp. věřitelům společnosti, jelikož v případě, že existuje hrubý nepoměr mezi hodnotou předmětu smlouvy a poskytnutou protihodnotou ze strany společnosti a taková smlouva byla spolu se znaleckým posudkem uložena ve sbírce listin, uvedený nepoměr nezpůsobuje neplatnost smlouvy.

3) Pokud společnost uzavírá smlouvu ve smyslu ust. §59a ve lhůtě dvou let ode dne svého založení, Obchodní zákoník vyžaduje schválení návrhu této smlouvy valnou hromadou.

Povinnost schválit návrh smlouvy ze strany valné hromady představuje určitou vnitřní kontrolu v rámci společnosti. V případě, pokud společnost uzavírá smlouvu ve smyslu ust. § 59a Obchodního zákoníku ve lhůtě dvou let ode dne svého založení, vyžaduje se, aby valná hromada návrh této smlouvy schválilo, t.j. ještě před samotným uzavřením smlouvy musí smluvní strany disponovat kladným rozhodnutím valné hromady společnosti. Zákon však nestanovuje následky v případě opomenutí této povinnosti. Máme však za to, jak jsme již zmínili výše, že jde o způsob interní kontroly, absence kterého, za předpokladu, že smlouva splňuje veškeré zákonné náležitosti, nezpůsobuje její neplatnost.

[1]  Přesto, že se uvedené ustanovení vztahuje na obě typy společností, v textu používáme terminologii společnosti s ručením omezeným (např. společník, a pod.) jako nejčastěji se vyskytujícího typu společnosti.
[2] Even though the respective provision applies to both legal forms of company, terminology related to a limited liability company, as being the most frequent legal form of company in practice, is used exclusively in this article.
[3] Patakyová, M. a kol., Obchodný zákonník, Komentár 2. aktualizované vydaní, C.H.Beck, Bratislava 2008, str. 168.
[4] Obdobně také Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 530/2001, i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1836/2003, kde však blízké osoby právnické osoby soud omezil len na společníky společnosti s ručením omezeným.