Jednání jménem společnosti před jejím vznikem
Hovoříme tedy o tzv. dvojstupňovém vzniku obchodních společností, kterého praktickým důsledkem je to, že už během období od založení do vzniku obchodní společnosti je potřebné vykonat v jejím jméně určité právní úkony související s jejím vznikem, např. uzavření nájemné anebo kupní smlouvy ohledně nemovitosti, která bude zapsána jako sídlo společnosti, anebo se získáním živnostenského oprávnění na činnost, která bude zapsána jako předmět podnikání založené společnosti, anebo uzavření smlouvy s bankou anebo pobočkou zahraniční banky o správě vkladů společníků před vznikem společnosti a pod. Za tímto účelem zákon č. 513/1991 Zb. Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Obchodní zákoník“) umožňuje taxativně vyjmenovaným osobám jednat jménem založené společnosti, přesto, že společnost z právního hlediska ještě neexistuje, a tedy nemá ani žádnou právní subjektivitu.
Cílem tohoto článku je stručné obeznámení s podmínkami, které musí být splněny k tomu, aby společnost po svém vzniku byla z právních jednání vykonaných v jejím jméně před jejím vznikem zavázána sama a rovněž o rozsahu odpovědnosti osob jednajících jménem společnosti před jejím vznikem.
Právní úprava
Současnou právní úpravu institutu jednání před vznikem společnosti najdeme v ustanovení § 64 Obchodního zákoníku i v ust. § 60 Obchodního zákoníku, který upravuje činnost správce vkladu společníků před vznikem společnosti.
Kořeny současné právní úpravy obsažené v ust. § 64 Obchodního zákoníku najdeme v článku 7 tzv. První publikační směrnice (směrnice č. 151/68/EHS), který stanovuje neomezenou solidární zavázanost/odpovědnost (t.j. společnou a nerozdílnou) osob jednajících jménem společnosti před jejím vznikem v případě, pokud společnost po svém vzniku nepřevezme závazky, které tyto osoby jejím jménem převzaly, pokud není ujednáno jinak. Možnost „jiné dohody“ však do Obchodního zákoníku transponována nebyla.
Osoby jednající před vznikem společnosti
Obchodní zákoník umožňuje jednání jménem společnosti před jejím vznikem jejím (i) zakladatelům anebo (ii) jej statutárnímu orgánu resp. členům statutárního orgánu. Zakladateli obchodní společnosti jsou osoby, které jsou uvedeny jako zakladatelé v zakladatelských dokumentech společnosti. Statutárním orgánem v případě veřejné obchodné společnosti a komanditní společnosti jsou vždy ty samé osoby jako zakladatelé, v případě ostatních typů společnosti v slovenském právním řádu se osoba statutárního orgánu může lišit od osob zakladatelů.
Právní účinky vůči jednajícím osobám
Osoby jednající před vznikem společnosti jsou právně zavázány z těchto jednání společně a nerozdílně, co však neplatí absolutně, jelikož solidární vázanost jednajících osob závisí od typu právního jednání, který vykonaly.
Ad 1) Právní jednání související se vznikem společnosti, ze kterých jsou společně a nerozdílně (t.j. solidárně) zavázáni zakladatelé společnosti anebo její statutární orgán resp. jeho členové. V tomto případě jde o jednání, které jsme už příkladem zmínili výše v tomto článku. Jinými slovy, do této kategorie spadají právní jednání, kterých uzavření je nezbytné pro zápis společnosti do obchodního rejstříku, přičemž osoby, které uzavřely tyto jednání jménem společnosti, jsou z nich zavázáni solidárně až do jejich schválení společností po jejím vzniku.
Ad 2) Právní jednání vykonané osobami jednajícími jménem společnosti před jejím vznikem s odkládací podmínkou. Jinými slovy, v případě, pokud právní jednání, které osoby jménem založené společnosti uzavírají, nesplňuje atributy uvedené pod Ad 1), je takové právní jednání možné před vznikem společnosti platně uzavřít jen pokud jejich účinnost bude podmíněná schválením společností po jejím vzniku, t.j. může být vykonáno pouze s odkládací podmínkou. V případě, že společnost tyto jednání v souladu s Obchodním zákoníkem neschválí, na rozdíl od právních jednání pod Ad 1) jednající osoby, které jednání jménem společnosti uzavřely, z takových jednání nebudou právně zavázány. Uvedené je důsledkem skutečnosti, že pokud nenastane odkládací podmínka předpokládaná právním jednáním, takové jednání nevyvolává zamýšlené právní účinky ve vztahu k žádné ze smluvních stran.
Ad 3) Právní jednání, které nesplňují podmínky uvedené pod Ad 1) ani Ad 2). Jde o právní jednání, které nesouvisejí se vznikem společnosti a nebyly ani uzavřeny s odkládací podmínkou následného schválení vzniklou společností. V tomto případě osoby, které takové právní jednání uzavřely, odpovídají za škodu, která v souvislosti s jejich uzavřením vznikla a jsou jimi vázány osobně.
Lhůta a další povinnosti
Osoby jednající jménem společnosti před jejím vznikem jsou povinny vyhotovit seznam takto vykonaných právních jednání tak, aby tyto právní jednání mohli být společností schváleny do tří (3) měsíců ode dne jejího vzniku. Vyhotovením uvedeného seznamu se má zabezpečit určitá transparentnost a právní jistota takto jednajících osob, společnosti, ale i příslušných věřitelů. Pokud osoby jednající jménem společnosti před jejím vznikem způsobí věřitelům škodu porušením této povinnosti, odpovídají za ni společně a nerozdílně (solidárně). Solidární odpovědnost znamená, že věřitel může požadovat náhradu škody od jedné jednající osoby, anebo od několika osob anebo od všech společně. Zároveň takové osoby zůstávají zavázanými z právních jednání, které uzavřely jménem společnosti bez odkládací podmínky následného schválení společností.
Následně, po schválení právních jednání obsažených v seznamu ze strany společnosti, je statutární orgán, resp. jeho členové povinni oznámit všem účastníkům závazkových vztahů, do kterých společnost v důsledku schválení vstoupila ex tunc, jejich schválení, a to bez zbytečného odkladu.
V případě, že společnost ve lhůtě tří (3) měsíců od svého vzniku neschválí právní jednání uzavřené jejím jménem před jejím vznikem, osoby, které tyto jednání uzavřely, zůstávají jimi vázány osobně, s výjimkou právních jednání s odkládací podmínkou pozdějšího schválení společností. Po uplynutí uvedené lhůty už společnost není oprávněná schválit právní jednání uzavřené před jejím vznikem tak, aby z nich byla zavázána ex tunc, t.j. ode dne svého vzniku. V takovém případě může společnost převzít dosud nepřevzaté závazky jen prostřednictvím institutu převzetí dluhu ve smyslu ust. § 531 zákona č. 40/1964 Zb. Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, na které převzetí je však už potřebný souhlas věřitele.
Schvalování právních jednání vykonaných před vznikem společnosti
Obchodní zákoník předpokládá, že po vzniku společnosti budou právní jednání, vykonané před jejím vznikem, schvalovat společníci společnosti anebo její příslušný orgán. Uvedené závisí od právní formy společnosti:
- Veřejná obchodná společnost - při této právní formě společnosti Obchodní zákoník ustanovuje pravidlo, že statutárním orgánem je každý ze společníků, pokud společenská smlouva nestanoví jinak. Z uvedeného tedy vyplývá, že jednání vykonané před vznikem společnosti jsou oprávněni schválit všichni společníci společně, pokud nebyl v společenské smlouvě určen jako statutární orgán pouze někteří ze společníků, připadne pouze jeden společník;
- Komanditní společnost - v tomto případě jsou osobami oprávněnými k schválení právních jednání vykonaných před vznikem společnosti taktéž všichni společníci, pokud společenská smlouva nestanoví jinak;
- Společnost s ručením omezeným – ke schválení právních jednání vykonaných před jejím vznikem je oprávněna valná hromada. Ke schválení těchto jednání je potřebná alespoň dvoutřetinová většina všech hlasů společníků, pokud společenská smlouva neurčí vyšší počet hlasů;
- Akciová společnost - jelikož z příslušné právní úpravy nevyplývá, že by pravomoc ke schválení jednání vykonaných před vznikem akciové společností náležela do pravomoci valné hromady je tímto oprávněným orgánem představenstvo akciové společnosti.
Činnost správce vkladu do základního kapitálu
Specifickým případem jednání oprávněné osoby jménem společnosti před jejím vznikem je také činnost správce vkladu do základního kapitálu společnosti. Vzhledem k tomu, že samotná společnost jakožto budoucí vlastník vkladů ještě právně neexistuje, je potřebné určit subjekt, kterému budou moct odevzdat jednotliví zakladatelé svoje vklady do společnosti, aby tak mohli splnit svojí vkladovou povinnost. Jelikož činnost správce vkladu podléhá specifické úpravě Obchodního zákoníku, není možné na jeho činnost aplikovat obecnou úpravu jednání jménem společnosti před jejím vznikem tak, jak jsme jí popsali výše.
Právní úprava činnosti správce vkladu se však plně aplikuje jen v případě kapitálových společností, t.j. společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. Uvedené je důsledkem toho, že ve veřejné obchodné společnosti nejsou společníci povinni přispívat do společnosti svými vklady, jelikož ručí za závazky společnosti neomezeně celým svým majetkem. V komanditní společnosti jsou komanditisti povinni vložit do společnosti vklad ve výši a ve lhůtě určené ve společenské smlouvě, nicméně nejsou tak povinní učinit před vznikem společnosti.
Osoba správce vkladu musí být určena ve společenské, resp. zakladatelské smlouvě, přičemž jde o podstatnou náležitost společenské, resp. zakladatelské smlouvy[1]. Takovou osobou může být jen jeden ze zakladatelů společnosti. Podpisem zakládacího dokumentu (t.j. společenské smlouvy anebo zakladatelské smlouvy) tento zakladatel zároveň vyjadřuje svůj souhlas s výkonem funkce správce vkladu. V případě, pokud žádný ze zakladatelů nebude tuto funkci vykonávat, je možné v zakládacím dokumentu určit jako správce vkladu banku anebo pobočku zahraniční banky (dále jen „banka“), i když není zakladatelem společnosti. Na druhé straně, vzhledem k tomu, že banka není smluvní stranou zakládacího dokumentu, není tímto dokumentem ani vázaná. Ve smyslu výše uvedeného je potřebné uzavřít s bankou zvláštní smlouvu, ve které se vymezí její povinnosti jako správce vkladu před vznikem společnosti a také po jejím vzniku, přičemž je více než vhodné stanovit ve smlouvě i povinnosti banky v případě, že společnost nevznikne.
Základními povinnostmi správce vkladu je (i) přijímat vklady od společníků a spravovat je do vzniku společnosti, (ii) vyhotovit písemné vyhlášení o splacení vkladu anebo jeho části jednotlivými společníky a (iii) odevzdat vklady společnosti po jejím vzniku.
(i) Přijetí a správa vkladů od společníků do vzniku společnosti. Peněžité vklady správce vkladu přijme na zvláštní účet založený k tomuto účelu. Nepeněžité vklady ve formě movitých věcí budou odevzdány fyzicky přímo správcovi. Na druhé straně, v případě vkladu v podobě nemovitostí anebo podniku, kterého součástí je nemovitost, Obchodní zákoník vyžaduje předložení písemného prohlášení společníka o vklade nemovitosti do společnosti. Uvedené prohlášení musí být písemné s ověřeným podpisem společníka, ze kterého vyplývá vůle společníka převést vlastnické právo k nemovitosti na společnost za účelem splnění své vkladové povinnosti. Písemné prohlášení musí zároveň splňovat veškeré náležitosti vyžadované katastrálním zákonem[2], jelikož na základě této listiny dojde k zápisu změny vlastnického práva k nemovitosti vkladem do katastru nemovitostí. Odevzdáním uvedeného písemného prohlášení společníka správcovi se jeho nepeněžitý vklad považuje za splacený. V případě ostatních nepeněžitých vkladů bude jejich splacení záviset od typu těchto vkladů, např. při pohledávce půjde o smlouvu o postoupení pohledávky a pod. Na tomto místě je potřebné upozornit, že nepeněžité vklady musí být splaceny v celé výši již před vznikem společnosti. Správce vkladu je povinen předměty vkladů opatrovat a vynaložit přiměřené úsilí na to, aby práva k nim zůstaly zachované a mohly tak následně přejít na společnost.
(ii) Správce vkladu je před zápisem společnosti do obchodního rejstříku povinen vyhotovit písemné prohlášení o splacení vkladu anebo jeho části jednotlivými společníky, které by mělo obsahovat výši vkladů jednotlivých společníků a způsob jejich splacení. Toto prohlášení následně tvoří povinnou přílohu návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Pokud správce v písemném prohlášení uvede větší sumu, než byla ve skutečnosti společníkem splacená, Obchodní zákoník zakotvuje povinné ručení správce vkladu vůči společnosti za splacení vkladu společníkem do výše rozdílu mezi výší sumy uvedené v písemném prohlášení a skutečnou výší splaceného vkladu. Ve stejném rozsahu správce vkladu ručí i vůči věřitelům společnosti za závazky společnosti. Uvedené ručení správce vkladu zaniká ex lege splacením nesplacené části vkladu společníkem.
(iii) Splacené vklady se stávají majetkem společnosti ode dne jejího vzniku, s výjimkou nepeněžitého vkladu ve formě nemovitosti, vlastnické právo, ke které společnost nabývá až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Správce vkladu je povinen odevzdat vzniklé společnosti všechny vklady bez zbytečného odkladu po jejím vzniku. V zájmu právní jistoty je možné jen doporučit detailnější úpravu lhůty na odevzdání vkladů společnosti v zakladatelském dokumentu, resp. v smlouvě o správě vkladu uzavřené s příslušnou bankou jako správcem vkladu. Po vzniku společnosti je její statutární orgán povinen ve lhůtě patnáct (15) dnů od vzniku společnosti podat příslušné návrhy na zápis vlastnických práv do zvláštních rejstříků (např. v případě nemovitosti, zaknihovaných cenných papírů, předmětů práva duševního vlastnictví, a pod.). V případě, že společnost nevznikne, vklady musí být vráceny jednotlivým zakladatelům. Za splnění této povinnosti ručí ostatní zakladatelé včetně správce vkladu vůči příslušnému zakladatelovi společně a nerozdílně.
-----------------------------------------------------------------------
[1] Zakladatelskou listinou zakládá společnost pouze jeden zakladatel, který je v zakladatelské listině zároveň určen jako správce vkladu.
[2] zákon č. 162/1995 Z.z. o katastru nemovitostí a o zápise vlastnických a jiných práv k nemovitostem (katastrální zákon) ve znění pozdějších předpisů