Článek druhý v rámci minisérie týkající se Nařízení o digitálních službách: Hlubší sonda do problematiky týkající se DSA

Nařízení o digitálních službách (nařízení 2022/2065 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES) (dále jen „DSA“), je legislativní rámec Evropské unie, který vstoupil v platnost již 16. listopadu 2022 a nabyl účinnosti dne 17. 2. 2024. Od 17. února 2024 se tedy vztahuje na veškeré on-line platformy v EU.

Cílem nařízení je regulovat způsob poskytování digitálních služeb a zejména chránit uživatele a jejich základní práva v online prostředí. Základními principy, na kterých DSA stojí, jsou zejména:

• omezení šíření dezinformací,
• transparentnost,
• odpovědnosti a bezpečnosti na internetu,
• ochrana nezletilých uživatelů, a
• zamezení šíření nezákonného obsahu.[1]

Ve vztahu k online platformám si pak DSA klade za cíl vytvoření spravedlivého prostředí pro on-line platformy.

Nařízení svými povinnostmi dopadá především na poskytovatele digitálních služeb s vysokým dosahem, jako jsou sociální sítě, vyhledávače a online tržiště. Cílem je zajistit, aby tyto platformy dodržovaly nařízením nastavené standardy transparentnosti, odpovědnosti a bezpečnosti, což má přispět k ochraně uživatelů online prostoru v rámci Evropské unie. Již nyní je však zřejmé, že tato revoluční evropská úprava ovlivní nejen online prostor v EU, nýbrž i uživatele mimo EU.

DSA rozlišuje čtyři základní skupiny povinných subjektů[2]:

• zprostředkovatelské služby
• obecně se jedná o poskytovatele propojující spotřebitele se zbožím, službami a obsahem[3]
• hostingové služby
• např. cloudové a webhostingové služby (včetně online platforem)
• online platformy
• např. sociální sítě, cestovní a ubytovací platformy, platformy sdílené ekonomiky, obchody s aplikacemi nebo online tržiště[4]
• velmi velké online platformy a vyhledávače
• online platformy s průměrným měsíčním počtem aktivních uživatelů vyšším než 45 milionů (10 % obyvatel EU)

 

Pravidla pro jednotlivé skupiny povinných subjektů jsou formulována asymetricky, což znamená, že služby s výraznějším společenským a ekonomickým dopadem musí splňovat přísnější podmínky než ty s menším vlivem.

DSA stanovuje každému členskému státu určit dozorový orgán nad dodržováním pravidel stanovených DSA. Tímto dozorovým orgánem v České republice byl vládou určen Český telekomunikační úřad.[5] To však neplatí pro všechny skupiny povinných subjektů.

V dalších příspěvcích Vám blíže představíme jednotlivé skupiny povinných subjektů a povinnosti, které jsou na ně nařízením kladeny.

Pokud si nejste jisti, zda na Vás tato nová evropská úprava dopadá nebo si jisti jste, ale nevíte si rady, jak implementovat nové povinnosti dle DSA do svých interních mechanismů, neváhejte se na nás obrátit.

 

[1] EVROPSKÁ KOMISE. Nařízení o digitálních službách. Bezpečné online prostředí odpovědné vůči uživatelům. [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné z: https://commission.europa.eu/strategy-and-policy/priorities-2019-2024/europe-fit-digital-age/digital-services-act_cs

[2] Kapitola III Nařízení Evropského Parlamentu a Rady o jednotném trhu digitálních služeb (akt o digitálních službách) a o změně směrnice 2000/31/ES.

[3] Odbor digitální ekonomiky a chytré specializace, ed. MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU. Nařízení o digitálních službách: zprostředkovatelské služby [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné z: https://www.mpo.cz/cz/podnikani/digitalni-ekonomika/narizeni-o-digitalnich-sluzbach-zprostredkovatelske-sluzby--275082/

[4] ibid

[5] Odbor komunikace 01400, ed. MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU. Na digitální ekonomiku dohlédne Český telekomunikační úřad [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné z: https://www.mpo.cz/cz/podnikani/digitalni-ekonomika/narizeni-o-digitalnich-sluzbach-zprostredkovatelske-sluzby--275082/